KP I. - Šiesta kapitola

13. května 2011 v 18:01 | Ronnie ® |  Komentárová poviedka I.

číslo I.

(Pár slov admina: Baby, veľmi krásne ste to vymysleli. Toľko akcie - skôr psychickej, ako fyzickej, aj keď ani tej nebolo málo! Zamotalo sa to a opäť rozmotalo... proste, presne ako to má byť! Takže, trúfame si ešte na poslednú kapitolu? Nechcem, aby toho bolo tak veľa, takže, toto bude naozaj POSLEDNÁ kapitola - čo budete dole do komentárov písať!)



Šiesta kapitola


Zoufale jsem si okusovala oděrku na palci, když jsem ucítila bodavou bolest a zaraženě jsem přestala. Na palci jsem měla krůpěj krve. Potichu jsem si pro sebe zaklela. Byla jsem strašně nervózní, od doby, kdy Matt vyběhl za Thomasem uěhlo už deset minut. Kde jsou?!!
Se zaúpěním jsem pozadu padla do polštářů a zavřela křečovitě oči. Měla jsem pocit, že ještě chvíli a nervově se zhroutím.
Bylo to hloupé. Celý tenhle výměnný pobyt. Tak jsem se těšila na nové lidi, zážitky, okolí... a teď toto. Už jsem byla dvakrát v nemocnici! Anglicky jsem plynulě hovořila už předtím, teď jsem angličtinu považovala za svůj druhý rodný jazyk, přesto jsem si náhle připadala odstrčená. Doma by mi u postele sedělal máma, blbla se mnou a i kdyby mi to lezlo na nervy, byla bych za její přítomnost ráda. A kdyby tu nebyla máma, byl by tu můj střeštěný tatínek. Byl to umělec, malíř na volné noze. Neznám nezodpovědnějšího člověka, než je on. Miluju své rodiče a oni mě. Někdy mívám pocit, že by mi snesli i modré z nebe, kdybych si řekla. A já bych pro ně udělala to samé.
Proto mi teď zoufalý smutek sevřel hrdlo a do očí se mi draly slzy. Nejemnom, že celý pobyt neprobíhal ani trošku tak, jak jsem si představovala, ale navíc... vše bylo špatně. Strejda Ben mě krátce navšívil,a by se ujistil, že mi nic nechybí a rychle odešel. Ve tváři měl znepokojení a únavu. Bála jsem se, zda z toho, že jsem opět zraněná, nebude mít nějaké problémy.
Otevřela jsem oči a podívala se na nudně nudný bílý strop. Znala jsem na něm už každou prasklinku. Náhle jsem se začala cítit v té nemocniční posteli nepohodlně, zadek mě bolel od neustálého ležení či sedění, tělo jsem měla ztuhlé a rozbolavělé. Rozhodla jsem se udělat alespoň malou procházku do koupelny.
Ve chvíli, kdy jsem se zvedla do sedu se otevřely dveře a v nich stál Matt. Poznala jsem to dle deodorantu, který se ke mě donesl. Alespoň ten si oba nechaly svůj. (Přesněji Matt si nechal svůj.) Celkem mi voněl, nebyl moc agresivní,a le zase ani zbytečně moc zženštělý.
,,Tak jak to.... a doprdele.!" vyjekla jsem, když jsem zvedla pohled. Zjev Matta mě vyvedl z míry tak, že jsem spadla z postele a nešikovně si narazila zraněnou nohu. Cítila jsem, že se mi přes rty dere výkřik bolesti, ale zamrzl tam s mým zděšením.
,,Prosím, řekni, že Thomas ne..." zašeptala jsem se staženým hrdlem. Matt se mi vyhnul pohledem. Oko měl naběhlé, do dvou hodin z toho bude monokl jak vyšitý. V nose měl dva kapesníčky, zřejmě na zastavená krvácení z nosu. A celkově vypadal dost... 'pocuchaný'.
,,Snažil jsem se ho uklidnit, ale... Jaksi jednal v afektu." odvětil Matt suše. ,,Přišel jsem ti to jen oznámit, rád bych zůstal,a le nemyslím, že je to vhodné." dosal pak upjatě a odcházel.
,,Matte!" překvapeně jsem se zarazila a uvědomila si, že jsem to řekla já. Matt se na prahu zarazil. Dlouhou chvíli se pak nepohl, hlavu měl poraženecky svěšenou.
,,Matte..." zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby odešel. Byla jsem vyděšená tím, co se děje. A byla jsem... jednoduše sobecká. Nechtěla jsem totiž už být sama. A nechtěla jsem nechávat samotného ani Matta.

Ležala som na posteli a pozerala som sa do Mattových očí. Sedel neďaleko mňa na jednej skladacej stoličke a rozmýšľal. Nad všetkým. Nad jeho bratom Thomasom, nad touto tránou situáciou a nado mnou. Ja som robila to isté... ako som sa mohla ocitnúť na takomto výmennom pobyte? Mala som tu byť len niekoľko týždňov a ja trúba si hneď začnem z dvoma chalanmi, ktorí sú mimochodom BRATIA! No nie je to blbé?!
"Mali by sme sa porozprávať, všetci traja! Je veľmi zlé, že sa vy dvaja hádate len kvôli niekomu, kto sem prišiel na pár týždňov. Ja odídem, chápe to aspoň jeden z vás?" spýtala som sa do vzduchu a on na znak súhalsu prikývol.
"Ty nie si obyčajná, Ren. Ešte kvôli žiadnej babe som sa nehádal s Thomom, aj keď máme medzi sebou priekopu už od narodenia! Toto je iné... obaja sme pri tebe radi!" povedal potichu a ja som stŕpla. Na povrch vyplávali jeho pocity a ja som ich, aj keď by som nemala, rada počula.
"Ale ja odídem," zašepkala som a sklopila zrak. Matt sa presunul k mojej posteli a chytil mi tvár do dlaní...


"To, že odídeš neznamená, že nie si pre nás dôležitá, máme ťa radi" povedal a pohladil ma po líci. Predtým, ako stihol niečo urobiť, som ho zarazila svojimi slovami. "Mám ťa rada Matt," vyhlásila som smutne a on sa neveselo usmial. "Aj ja teba Ren, ale myslím, že k Thomasovi cítiš niečo viac. Nezamieňaj si nás alebo svoje city," povedal. Kde sa v ňom brala tá istota a múdrosť, som netušila.
"Možno, ja už nič neviem," priznala som. "Všetko je tak... komplikované. Takto to nemalo dopadnúť," povedala som. "Ja som len niekto, kto je skvelý priateľ, Thomas je niečo viac, ver mi, je to na tebe vidno," povedal mi. Naozaj som milovala oboch, ale každého inak? Ako sa to mohlo stať?
"To by som aj ja rád vedieť," ozvalo sa od dverí. Matt sa zľakol, pustil ma a odtiahol sa odo mňa ako mu to stolička, na ktorej sedel, dovoľovala. Neuvedomila som si, že som posledné myšlienky aj vyslovila.
"Pokoj, nie som tu, aby som spôsobil ešte viac zmätku či nezhôd. Chcem sa ospravedlniť," povedal Thomas a podišiel bližšie. Sadol si na stoličku z druhej strany a zhlboka sa nadýchol. "Po prvé, mal by som sa ospravedlniť tebe, Renny, že som tak vybehol a vlastne zveličil celú túto divnú situáciu. Celý život medzi sebou bojujeme a teraz, keď si do toho vstúpila ty, mal som len potrebu si ťa chrániť. Už mi je jasné, že ty nie si ani jedného z nás, nie si vec, si človek, ktorý samostatne myslí, cíti, a ja budem rešpektovať každé rozhodnutie, ktoré spravíš. Aj keď sa rozhodneš odísť hneď, ako ťa odtiaľto pustia," chytil ma za ruku a ja som jeho stisk opätovala. "A musím sa ospravedlniť tebe Matt, viem, že som nebol veľa krát férový, a najmä teraz. Mrzí ma tá rana, nemal som sa nechať strhnúť afektom. Bez teba by tu Ren ani neležala, prepáč mi to braček," povedal a na jeho tvári bolo vidieť, že to myslí úprimne.


Celý týden u mě proseděli. Hodněkrát jsme se bavili o mojí blbosti a taky "odvaze", ale většinou mě jenom deptali. Hlavně si ze mě dělali srandu. Bylo to s nimi skvělé, ale ne dost na to, aby mi to vyhnalo z hlavy ty sny. Ano, pořád se mi zdají ty podělané sny. Budím se každou půl hodinu a vždycky je mi na zvracení. Nejdříve jsme byli v jeskyni, potom uhořeli, nabourali se, byli z nich zombie, mučili mě a nakonec se zmlátili ostnatými dráty... Prostě skvělé noční můry ...
"Konečně..." Vydechla jsem, když jsem ráno vstala a začala si balit věci. Prostě jsem skákala po celé místnosti a hledala (v bordelu) svoje věci. Když jsem měla konečně zbaleno, začala jsem se převlíkat. Chybělo mi už jenom tričko, když v tom......
"Ahoj Re-" Matt stuhl v půlce kroku.
"Co je? Proč ses za-" Thomas se kolem něj protáhl a koukl na mě. Poté vykulil oči a zůstal na mě zírat. Připadala jsem si strašně trapně.
"Eh kluci? Myslíte, že byste se mohli otočit?" Řekla jsem trošku roztřeseným hlasem. Oba zůstali stát, ale naštěstí Matt za chvíli zareagoval.
"Eh?" Zpozorněl. "Jo jasně." Otočil se, chytil Thomase za tričko a odešel na chodbu. Nevěděla jsem, jestli zčervenat, nebo se smát. Nakonec jsem zvolila možnost A! Rychle jsem si oblíkla tričko, na něj mikinu a na zdravou nohu botu. Vzala jsem si berle a šla otevřít.
"Vezmete mi věci?" Zeptala jsem se už s normální barvou v obličeji.
"Jasně." Zareagoval Thomas a proletěl kolem mě. Ani se mi nekoukl do očí.
"Omlouvám se. I za něj." Nerovózně se pousmál Matt.
"To je v poho. Vím, že jsem neodolatelná. Jenom pro příště, klepejte." Mávla jsem nad tím rukou.
"Jsem rád, že to bereš takhle." Řekl a rozcuchal mi vlasy.
"Kde je Ben?" Rozhlížela jsem se.
"Doma. Za naše "příkladné" chování nás nechal jet samotné, ale se slovy cituji 'je mi jedno, jestli se zabijete navzájem, ale Renny sem dopravite vcelku i kdybyste se chtěli rotrhat nakousíčky."
Zasmla jsem se.
"Co je tu k smíchu?" Vrátil se Thomas.
"Jenom jsem jí převyprávěl Benova slova před naším odjezdem." Uškrnul se.
"Aha, tak to potom chápu." Přikývl.
"No, tak nekecejme a jdem." Zavelila jsem a 'rozešla se' k východu. Matt si vzal nějaké tašky od Thomase a společně je naházeli do kufru.
"Prosím slečno." Zasalutoval Thomas a otevřel mi dveře spolujezdce.
"Děkuji pane." Udělala jsem na něj grymasu. Sám si sedl do zadu.
"Co obličej?" Zeptala jsem se Matta, když si sedl za volant.
"Už je to v pohodě. Thomas se o mě příkladně staral." Odfrkl si.
"No dovol, dělal jsem, co jsem mohl." Řekl Thomas ublíženě.
Po zhruba půl hodince jsme se dostali za stálého smíchu k jejich domu.
"Thomasi, em ji nahoru. Já donesu ty věci." Řekl Matt předtím, než vylezl z auta.
"Počkej, jak jako vem ji nahoru?" Zopakovala jsem se zdvihnutým obočím. Thomas mi otevřel dveře. "Tahle." Vzal si mě do náruče. "UA." Lekla jsem se.
"Sorry, praštila ses?" Zeptal se starostlivě. "Ne, ale lekla." Plácla jsem ho po hlavě.
"Ahoj." Pozdravil nás Ben. "Ahoj." Oplatili jsme mu zároveň. "Matt je za náma, neboj se." Dodal Thomas, jakmile zaregistroval, že se Ben nadechuje.
Ten jenom přikývl.
"A do pokoje." Zavelila jsem, cítila jsem se nesvá, když mě tak nesl. "Rozkaz šéfe." Usmál se a vynesl do svého pokoje. "Ne, já chci na síť." Zakňourala jsem, když zamířil k posteli. "Ty jsi ale vybíravá." Zavrtěl nade mnou hlavou. "Jdu pomoct Mattovi. Chvíli tu počkej a ne, že vylezzeš z okna." Podíval se na mě přísně. "Neboj." Protočila jsem oči.
"U tebe člověk nikdo neví." Pokrčil rameny a zabouchl za sebou dveře. Netrvalo to ani chvíli a já usnula.


Až se mi nechce věřit, že to jde tak rychle. Myslím můj výměnný pobyt. Od návratu z nemocnice se vše vylepšilo, Thomas mi pomohl sehnat lehčí brigádu, potom mě bráchové představili svým přátelům, vzali na pár plážový párty, nic se nepodělalo... no jednoduše pobyt, jak jsem si představovala. A do konce zbývalo už jen devět dnů. Zabolelo mě z té myšlenky u srdce. Nechtělo se mi domů, ne teď, když se vše urovnalo.
Nu, ale nebyl by to můj život, aby nepřišla nějaká pohroma. A když pohroma, tak s velkým P.
,,Renny!! Rychle, pojď se mnou!" rozrazil dveře pokoje Matt. Rozespale jsem zamžourala a zasténala. Hlavu jsem měla jako střep.
,,Ehm - cože?" sedla jsem si a nechápavě hleděla na Matta. Byl jen v boxerkách a měl na sobě tenkou košili. V ruce tepláky, do kterých se rychle soukal.
,,Musíme rychle do krytu." vyhrkl a na chvilku strnul s pohledem na mě (konkrétně mou hruď, ale byla jsem tak rozespalá, že mě to ani nevybudilo), poté se však sebral a hodil po mě věci, které jsem měla přehozené na židli ze včerejška. Dost jsme oslavovali a já to možná trochu přehnala. Při návratu jsem byla schopná jen ze sebe shodit věci a spát ve spodním prádle.
,,Otoč se!" křila jsem, když jsem si to uvědomila. Vzápětí zaklela, jelikož hlava protestovala.
,,Renny.. !" zaúpěl Matt a otočil se. ,,Pospěš si.. !" odvětil zoufale.
,,Co se sakra děje?!" vstala jsem a nešikovně se oblékala. Bylo mi zle a měla jsem pocit, že co nevidět navštívím záchod.
"Tornádo Rí. Musíme se schovat." šeptl Matt a já šokovane ztuhla.

Spisovatelia tohto diela: Moira, Ronnie, Zuzu, Peťka.

Takže, PÍŠEME POSLEDNÝ DIEL!!! :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karr Karr | Web | 13. května 2011 v 20:27 | Reagovat

Teda, chytlo mě to a sem napnutá na další. Tornádo, no tybláho!!

2 WolfGirl Lenush WolfGirl Lenush | Web | 22. května 2011 v 16:31 | Reagovat

Tornádo? To ako vážne?
„Matt, ak chceš žartovať, fakt si si na to nevybral vhodnú dobu. Mám strašnú opicu. V hlave mi treští a asi budem za chvíľu...“ mrzuto som mu začala vysvetľovať, no on priskočil ku mne, chytil ma za plecia a nenechal ma dohovoriť.
„Renny, toto nie je vtip!“ tváril sa úplne vážne, dokonca vystrašene a po vtipkovaní v jeho pohľade nebola ani stopa.
„Čo- čože?“ koktala som. Búrka, vietor, hromy a blesky, oheň... toto všetko som zrazu mala znova pred očami, akoby sa tá nehoda stala len včera. Žalúdok sa mi obrátil naruby.
„Počkaj...!“ stihla som ešte povedať Mattovi a už som bežala na záchod. Dobehla som práve včas. Keď ku mne do kúpeľne prišiel Matt, vzlykala som na zemi a celá sa triasla.
„Poď so mnou! Ničoho sa nemusíš báť. Všetci už budú v kryte a tam nám nič nehrozí, len prečkáme ten najhorší čas a potom to bude v pohode,“ snažil sa ma upokojiť a na moje prekvapenie sa mu to celkom podarilo. Vliekol ma po chodbe, kde sme sa skoro zrazili s Nicol, ktorá vybehla z Mattovej izby. Spýtavo som sa pozrela najprv na Matta, potom na ňu.
„Včera to viacerí prehnali s pitím... A Nicol sa nemala ako dostať domov,“ vysvetlil rýchlo. Začervenala sa a ja som odvrátila pohľad a prestala sa zamýšľať nad tým, ako veľmi to s tým alkoholom prehnali. Chalani poznali Nicol zo školy a mne sa zdalo, že to hlavne s ňou som včera popíjala na večierku. No veľa som si z toho nepamätala.
„Musíme si pohnúť! Všetci sú už určite dole. Volala si rodičom?“ obrátil sa na Nicol, keď sme schádzali dole do pivnice.
„Skúšala som to viackrát, ale linky sú zrejme preťažené...nedovolala som sa im,“ hlas sa jej triasol nervozitou.
„Neboj sa, vedia, že si tu. Určite budú v poriadku,“ ubezpečoval ju. Otvoril dvere na kryte a vošli sme dovnútra. Sam nás tam už čakala.
„Vďakabohu, že ste už tu! V rádiu hlásili, že to mám každú chvíľu prepuknúť!“ všetkých troch nás objala. Ako na dôkaz jej slov vonku príšerne zahrmelo a ja som od strachu až nadskočila.
„Vonku poriadne leje! Túto oblasť to má zasiahnuť naplno. Už to asi aj začalo,“ vošiel do krytu ujo Ben. Stihli sme to len tak-tak. Otočil sa na nás a v zapätí stuhol. Vtedy to došlo aj mne.
„Kde je Tom?“ spýtali sa naraz ujo Ben a Matt.
„Možno je ešte vo svojej izbe. Idem preňho!“ zvolal Ben.
„Pôjdem s tebou!“ ozval sa Matt a spolu vyšli z krytu.
„Ponáhľajte sa!“ zakričala im ešte Samantha. Ja som si zatiaľ sadla na plastovú stoličku a nervózne sa pohojdávala dopredu a dozadu. Sam sa o niečom rozprávala s Nicol, ale ja som ich nevnímala. Mala som problém sama so sebou. Zvonku bolo počuť divoké hrmenie a o chvíľu aj hádku Matta a Bena.
„Nemôžeme tu len tak nečinne čakať!“ vrútil sa dovnútra Matt. Bol poriadne naštvaný.
„Teraz za žiadnych okolností nemôžeme ísť von! Musíme len dúfam, že sa v meste niekde schoval. Thomas nie je hlúpy!“ ujo Ben vošiel rovno za ním a zavrel ťažké dvere. Na tvári mu bol vidieť obrovský strach.
„Čo sa stalo?“ zhrozene sa spýtala Sam. „Kde je Tom?“
„Išiel do mesta! Pravdepodobne ešte skoro ráno!“ vykríkol Matt a rozhodil rukami. Vypadol mu z nich malý hárok papiera, ktorý som hneď chytila.
Písalo sa tam: „Idem sa prejsť do mesta. Potrebujem si prevetrať hlavu. Tom.“

3 WolfGirl Lenush WolfGirl Lenush | Web | 22. května 2011 v 16:35 | Reagovat

Mimo príbeh: Čakala som, či niekto iný nezačne písať o tom tornáde, ale nikto nič. :-)
Dostala som nápad, tak som sa dosť rozpísala. :D Dúfam, že to nevadí. :-D
P.S. Dúfam, že niekto nezabijete Toma, budem plakaaať. :-)

4 Ronnie Ronnie | Web | 25. května 2011 v 7:44 | Reagovat

"Nemôžeme to nechať len tak! Čo keď sa mu niečo stane?!" hovorila som panicky a bola som odhodlaná, aj napriek svojmu neskutočnému strachu, vletieť von a hľadať ho. Strýko Ben mi to však nedovolil.
"Vonku sa to už začalo a Thomas nie je hlúpy. Pochopí, že ide o život a skryje sa! Aj v meste sú kryty..." odpovedal mi mierne strnuto. Aj on sa bál, no vedel, že ak niekto v tomto čase vyjde von, stretne sa s tornádom a to nemohol dopustiť.
"Ale čo keď o tom ani nevie? Nemôžeme ho nechať tak!" zvolala som.
"Budeme musieť!" skríkol na mňa ujo Ben až som sa trhla. "Proste musíme!"
Zviezla som sa na zem a plakala som. Trhane, potichu. Úplne som ho chápala - aj on chcel zachrániť svojho syna, ale ak nechcel spáchať samovraždu, tak von nesmel ísť. A ja už vôbec nie. Keby sa moji rodičia dozvedeli, že ma tu zabilo Tornádo, umreli by od žiaľu. A to nemôžem dopustiť. Ale nedokážem nechať Toma samého niekde vonku. Nevedomosť je horzná vec... hlavne keď neviete o milovanom človeku.  Áno, mala som ho rada a už preto by som  pre neho išla! Ale... nemôžem!
POzrela som sa na Matta a ten zamyslene pochodoval v miestnosti. Nemal veľa priestoru, ale neriešil to a nerváčil. Keby mohol a keby mu to strýko Ben dovolil, hneď by vybehol von a ratoval svojho brata aj napriek tomu, že sa v poslednom čase nemali v láske. Hádali sa len kvôli mne... budem šťastná, keď odídem! Aspoň tu nastane pokoj a možno aj katastrofy, ktoré sa tu dejú od môjho príchodu, pominú!
"Mám návrh," ozval sa zrazu Matt a upozornil na seba všetkých prítomných.

5 moira moira | Web | 19. června 2011 v 13:32 | Reagovat

netuším, jestli máš nějaký nápad vážně vymyšlený, takže ti do toho pro jistotu nebudu zasahovat, ju ronnie? :D jen to hezky obkecám, aby jsi to mohla rozvést.. :-D A pak se ke konci dostavuje má pověstná láska k Mattovi, tak se mě za to pokuste nesežrat.. xD

Chvilku na Matta zírám, přemýšlím, jestli vtipkuje nebo jestli se cestou náhodičkou neuhodil ho své pěkné hlavinky. Ale dle jeho sveřepného výrazu (který se k němu nehodí, obvykle je to takový pohodář až flegmatik) ne, vážně na něco přišel. Podíval se na nás a v očích měl vzrušení. A já to náhle nechtěla slyšet. Měla jsem divný pocit, že ať to je cokoliv, skončí to špatně.
,,Ale copak? Zavolat mu třebas na mobil? Už vidím, jak s námi kecá, zatímco si užívá svou poslední jízdu v životě..-" utrousím morbidně sarkasticky a snažím se spolknout knedlík v krku. Ostatní se na mě podivně zadívají.
,,No co?" odseknu nervózně. Musela jsem být hnusná. Na ostatní i na sebe, jinak bych se zhroutila a to by asi nebylo nejlepší. Thomas je totiž venku a strýčkovi Benovi určitě nepomůže, když místo jedné starosti bude mít ještě mě. Ne, to mu vážně nepomůže.
,,Renny..." hlesne opatrně strýc Ben.
,,Co?" zeptám se napruženě a prsty žmoulám lem svého trika. Smrdí po pivu. Včera jsem se musela polít. Nebo mě někdo polil.
,,Už jsem se pokoušel mu dovolat. Vysílačkou." vysvětlil na nechápavý pohled Nicol. ,,Neodpovídá." odvětil tiše. Vyplašeně jsem na něj pohlédla a viděla v jeho očích bolest a strach. Hrklo ve mně.
,,Ne, to že ses nedovolal, ještě nic neznamená...!" odvětila jsem pevně. Možná si jen tu blbou vysílačku nebral. Proč by to asi dělal? Kdo by sebou tahal vysílačku? Jenže jsem věděla, že jí sebou měl. Jednou mi jí ukázal a řekl, že on, Matt i Ben jí mají stále u sebe, kdyby se něco náhodou stalo. Tak moc jsem si přála tomu i věřit, ale až moc jasně šlo poznat, že přesvědčuji v první řadě sama sebe.
,,Poslouchehte - to, že jste se nedovolali, má jeden důvod..." ozval se rozpačitě Matt. Zamračeně jsem se na něj koukla.
,,Ukrad's mu ji?" hlesnu podezřívavě.
,,Ne tak úplně." odvětil.
,,Ne tak úplně?!!" vykřiknu a dříve něž mě ostatní mohli zarazit, vyskočím na nohy a vrhnu se na něj. Než mě od něj odtrhli, stihla jsem mu vrazit pár facek. Ohromeně se držel za tvář. Já taky tak trochu nevěřila, že jsem něco takového udělala, ale zrovna jsem nebyla v nejpříčetnějším stavu.
,,Jak to sakra myslíš, Tomasi?!" křiknu ani nevím proč. Snad jsem myslela na Thomase tam venku a přeřekla se. Matt na mě šokovaně zírá.
,,Ják víš, že jsme se prohodili.. ?" hlesne pak šokovaně. Strnu. A strnou i všichni ostatní.
,,Pane bože, venku je Matt... ?" hlesnu zděšeně. Přelétnu ho pohledem. Bráchové jsou si podobní jako vejce vejici, ani žádná zatracená jizva či znaménko. Jen Matt nosí okolo krku řetízek s M, dle kterého ho poznám. A ten teď vysel na Thomasově krku. Začala jsem si všímat drobností, gest patřících k Thomasovi, zvyků, které Matt nemá. Třeba přecházet po místnosti a nervózně si kousat ret.
To je na mě moc. Odpadla jsem. Když mě obklopovala tma a já se velmi neelegantně poroučela k zemi, napadla mě hořkosladká myšlenka. O Thomase, který by zůstal venku, jsem se bála. Ale když jsem si uvědomila, že venku je Matt, srdce mi hlásilo zástavu a roztřásla jsem se děsem.
Mám strašně ráda Thomase. Natolik, že bych si ho dokázala představit jako svého kluka. Ale asi jsem... se zamilovala... do Matta. Ale to mu neřeknu. Ne. Neřeknu.
Nebo možná ano. Když se z tohoto všichni dostaneme živí a zdraví.

6 Lexi Lexi | Web | 30. prosince 2011 v 2:48 | Reagovat

Ježiši já už se nemůžu koukat jak to tu stojí takže... pokračuji, ale nazbte mě jo? Trošku jsem to uspěchala tak... když tak to nějak zkustě zakončit po tom mém výlevu... xD

Když jsem otevřela oči, první co mě napadlo bylo -> jsem i s Mattem v nebi. Co byste čekali, když se na vás kouká váš kamarád v bílém tričku a za ním je jenom bílo. "Matte?" Zeptala jsem se podezřívavě a přimhouřila oči.
"Copak ty princezno, tys mi teda dala. Já si vyjedu do města a když se vrátím o den pozdějc, ty jsi v mdlobách." Uškrnul se.
"Matte!" Křikla jsem a prudce ho objala. "Takže... jsme pořád na živu?" Nevěřila jsem svým vlastním očím, ale poté jsem se zamračila. Okamžila jsem ho majzla po hlavě.
"Renny?" Nevěřícně na mě hleděl.
"Jak jste mi to mohli udělat?!" Zakřičela jsem. "Měla jsem málem infarkt, když jsem zjistila, že jsi venku TY!" Křikla jsem. Ale poté co jsem to řekla, jsem si ihned zacpala pusu a sklopila oči.
"A cos dělala, když byl venku Thomas?" Zeptal se vyzvídavě.
"Bála jsem se o něj, co jiného, ale... ty seš prostě ... ty no." Řekla jsem a rozhodila rukama. "Mám tě asi... ráda víc no." Sklopila jsem oči a cítila krev ve tvářích.
"Krucinál Renny, ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekal!" Vykřikl a v momentě se jeho rty střetly s mými. Potlačila jsem nutkání - ze zvyku - ho odstrčit a polibky mu oplatila. Když mě konečně nechal nadechnout, znovu promluvil. "Víš jsem se o tebe bál? Sakra ženská ty máš ale smůlu. A s tvou šikovností... měl jsem strach, že někde spadneš a rozbiješ si nos." Uchechtl se.
"Tak to teda děkuju." Nafoukla jsem tváře... když v tom mi něco došlo. "Kde jsou ostatní?" Rozhlédla jsem se kolem seb, ale v místnosti už nikdo další nebyl.
"Jsou v pořádku, Thomas sedí na chodbě, střídáme se u tebe co půl hodiny." Mávl nad tím rukou.
"Jo..." vydechla jsem. "A jak jste mi to krucinál mohli udělat?!" Znovu jsem zakřičela, ale to už do místnosti vešel Thomas. "Tak se pochlubte... co vás to krucinál napadlo?!" Zkřížila jsem si ruce na prsou a  měřila si pohledem oba dva bratry.
"Neplánovali jsme to... doufali jsme, že zjistíme koho máš radši..., ale to s tím tornádem jsme neplánovali." Ujal se slova Thomas...
"No a... zjistili jsme to." Dodal Matt.
"Jo... zjistili." Přikývl Thomas smutně.
"Thomasi já..." Začala jsem, ale přerušil mě.
"Už jsem to překonal a navíc po té tvojí poslední pařbě..." Zakroutil nade mnou hlavou. "Nikdy bych tě neuhlídal, ale brácha to zvlád a ještě k tomu... už mám přítelkyni." Odbočil pohledem.
"Tak to je super." Usmála jsem se. "A je to tvoje kámoška z té párty..."
"Myslíš tu bloncku?!" Vyletěla jsem. "Já neznám ani její jméno?!" Křikla jsem.
"No... Vyadalo to, že se znáte docela důvěrně, když jsi jí zkoumala dutinu ústní." Zamumlal.
"Thomasi!" Křikla jsem. "To mě určitě hlídal on žejo?" Ukázala jsem a něj pozorujíc přitom Matta.
"Jo." Kývl.
"Ty zrádče." Uchechtl se Thomas.
"Já ti dám ještě..." Vstala jsem, ale Thomas mě shodil zpátky na postel.
"Tak já nebudu rušit a... přeji przké uzdravení." Mrkl na mě. Matt neváhal a okamžitě vyhledal moje rty.
"Teda takové rozptýlení bych prala pořád..." Uškrnula jsem se.
"To já taky..." Oplatil mi.

7 Ronnie Ronnie | Web | 30. prosince 2011 v 18:28 | Reagovat

[6]: Lexi, krásne si to ukončila a myslím, že si jediná, ktorá si na tento príbeh aj pamätá! :) Stanovala si koniec, stanovila si, koho si Renny vyberie! :) Teraz by to chcelo len ZÁVER - Epilóg a ak sa naň nikto do konca týždňa nepodujme, urobím ho ja ;) Ďakujem, že si to trošku popohnala ;)

8 Huyana Huyana | Web | 19. února 2012 v 20:02 | Reagovat

Wow, to je paráda. Konečne to niekto dokončil...a aj to čítam až teraz. Som na seba naštvaná, že som sa k tomu nedostala skôr. :D :D :D
Btw, chcela som aj ja pokračovať, ale bolo mi to blbé, keďže som písala jednu z tých dlhších predchádzajúcich častí. :-)
Inak...čakala som, že Tom skončí s Renny a Matt s Nicol, ale nakoniec je to naopak, čo je celkom príjemné prekvapenie. :-D
[7]: Ako to vlastne vyzerá s tým epilógom? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama