číslo I.
(Pár slov admina: Baby, veľmi krásne ste to vymysleli. Toľko akcie - skôr psychickej, ako fyzickej, aj keď ani tej nebolo málo! Zamotalo sa to a opäť rozmotalo... proste, presne ako to má byť! Takže, trúfame si ešte na poslednú kapitolu? Nechcem, aby toho bolo tak veľa, takže, toto bude naozaj POSLEDNÁ kapitola - čo budete dole do komentárov písať!)
(Pár slov admina: Baby, veľmi krásne ste to vymysleli. Toľko akcie - skôr psychickej, ako fyzickej, aj keď ani tej nebolo málo! Zamotalo sa to a opäť rozmotalo... proste, presne ako to má byť! Takže, trúfame si ešte na poslednú kapitolu? Nechcem, aby toho bolo tak veľa, takže, toto bude naozaj POSLEDNÁ kapitola - čo budete dole do komentárov písať!)
Šiesta kapitola
Zoufale jsem si okusovala oděrku na palci, když jsem ucítila bodavou bolest a zaraženě jsem přestala. Na palci jsem měla krůpěj krve. Potichu jsem si pro sebe zaklela. Byla jsem strašně nervózní, od doby, kdy Matt vyběhl za Thomasem uěhlo už deset minut. Kde jsou?!!
Se zaúpěním jsem pozadu padla do polštářů a zavřela křečovitě oči. Měla jsem pocit, že ještě chvíli a nervově se zhroutím.
Bylo to hloupé. Celý tenhle výměnný pobyt. Tak jsem se těšila na nové lidi, zážitky, okolí... a teď toto. Už jsem byla dvakrát v nemocnici! Anglicky jsem plynulě hovořila už předtím, teď jsem angličtinu považovala za svůj druhý rodný jazyk, přesto jsem si náhle připadala odstrčená. Doma by mi u postele sedělal máma, blbla se mnou a i kdyby mi to lezlo na nervy, byla bych za její přítomnost ráda. A kdyby tu nebyla máma, byl by tu můj střeštěný tatínek. Byl to umělec, malíř na volné noze. Neznám nezodpovědnějšího člověka, než je on. Miluju své rodiče a oni mě. Někdy mívám pocit, že by mi snesli i modré z nebe, kdybych si řekla. A já bych pro ně udělala to samé.
Proto mi teď zoufalý smutek sevřel hrdlo a do očí se mi draly slzy. Nejemnom, že celý pobyt neprobíhal ani trošku tak, jak jsem si představovala, ale navíc... vše bylo špatně. Strejda Ben mě krátce navšívil,a by se ujistil, že mi nic nechybí a rychle odešel. Ve tváři měl znepokojení a únavu. Bála jsem se, zda z toho, že jsem opět zraněná, nebude mít nějaké problémy.
Otevřela jsem oči a podívala se na nudně nudný bílý strop. Znala jsem na něm už každou prasklinku. Náhle jsem se začala cítit v té nemocniční posteli nepohodlně, zadek mě bolel od neustálého ležení či sedění, tělo jsem měla ztuhlé a rozbolavělé. Rozhodla jsem se udělat alespoň malou procházku do koupelny.
Ve chvíli, kdy jsem se zvedla do sedu se otevřely dveře a v nich stál Matt. Poznala jsem to dle deodorantu, který se ke mě donesl. Alespoň ten si oba nechaly svůj. (Přesněji Matt si nechal svůj.) Celkem mi voněl, nebyl moc agresivní,a le zase ani zbytečně moc zženštělý.
,,Tak jak to.... a doprdele.!" vyjekla jsem, když jsem zvedla pohled. Zjev Matta mě vyvedl z míry tak, že jsem spadla z postele a nešikovně si narazila zraněnou nohu. Cítila jsem, že se mi přes rty dere výkřik bolesti, ale zamrzl tam s mým zděšením.
,,Prosím, řekni, že Thomas ne..." zašeptala jsem se staženým hrdlem. Matt se mi vyhnul pohledem. Oko měl naběhlé, do dvou hodin z toho bude monokl jak vyšitý. V nose měl dva kapesníčky, zřejmě na zastavená krvácení z nosu. A celkově vypadal dost... 'pocuchaný'.
,,Snažil jsem se ho uklidnit, ale... Jaksi jednal v afektu." odvětil Matt suše. ,,Přišel jsem ti to jen oznámit, rád bych zůstal,a le nemyslím, že je to vhodné." dosal pak upjatě a odcházel.
,,Matte!" překvapeně jsem se zarazila a uvědomila si, že jsem to řekla já. Matt se na prahu zarazil. Dlouhou chvíli se pak nepohl, hlavu měl poraženecky svěšenou.
,,Matte..." zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby odešel. Byla jsem vyděšená tím, co se děje. A byla jsem... jednoduše sobecká. Nechtěla jsem totiž už být sama. A nechtěla jsem nechávat samotného ani Matta.
Ležala som na posteli a pozerala som sa do Mattových očí. Sedel neďaleko mňa na jednej skladacej stoličke a rozmýšľal. Nad všetkým. Nad jeho bratom Thomasom, nad touto tránou situáciou a nado mnou. Ja som robila to isté... ako som sa mohla ocitnúť na takomto výmennom pobyte? Mala som tu byť len niekoľko týždňov a ja trúba si hneď začnem z dvoma chalanmi, ktorí sú mimochodom BRATIA! No nie je to blbé?!
"Mali by sme sa porozprávať, všetci traja! Je veľmi zlé, že sa vy dvaja hádate len kvôli niekomu, kto sem prišiel na pár týždňov. Ja odídem, chápe to aspoň jeden z vás?" spýtala som sa do vzduchu a on na znak súhalsu prikývol.
"Ty nie si obyčajná, Ren. Ešte kvôli žiadnej babe som sa nehádal s Thomom, aj keď máme medzi sebou priekopu už od narodenia! Toto je iné... obaja sme pri tebe radi!" povedal potichu a ja som stŕpla. Na povrch vyplávali jeho pocity a ja som ich, aj keď by som nemala, rada počula.
"Ale ja odídem," zašepkala som a sklopila zrak. Matt sa presunul k mojej posteli a chytil mi tvár do dlaní...
"To, že odídeš neznamená, že nie si pre nás dôležitá, máme ťa radi" povedal a pohladil ma po líci. Predtým, ako stihol niečo urobiť, som ho zarazila svojimi slovami. "Mám ťa rada Matt," vyhlásila som smutne a on sa neveselo usmial. "Aj ja teba Ren, ale myslím, že k Thomasovi cítiš niečo viac. Nezamieňaj si nás alebo svoje city," povedal. Kde sa v ňom brala tá istota a múdrosť, som netušila.
"Možno, ja už nič neviem," priznala som. "Všetko je tak... komplikované. Takto to nemalo dopadnúť," povedala som. "Ja som len niekto, kto je skvelý priateľ, Thomas je niečo viac, ver mi, je to na tebe vidno," povedal mi. Naozaj som milovala oboch, ale každého inak? Ako sa to mohlo stať?
"To by som aj ja rád vedieť," ozvalo sa od dverí. Matt sa zľakol, pustil ma a odtiahol sa odo mňa ako mu to stolička, na ktorej sedel, dovoľovala. Neuvedomila som si, že som posledné myšlienky aj vyslovila.
"Pokoj, nie som tu, aby som spôsobil ešte viac zmätku či nezhôd. Chcem sa ospravedlniť," povedal Thomas a podišiel bližšie. Sadol si na stoličku z druhej strany a zhlboka sa nadýchol. "Po prvé, mal by som sa ospravedlniť tebe, Renny, že som tak vybehol a vlastne zveličil celú túto divnú situáciu. Celý život medzi sebou bojujeme a teraz, keď si do toho vstúpila ty, mal som len potrebu si ťa chrániť. Už mi je jasné, že ty nie si ani jedného z nás, nie si vec, si človek, ktorý samostatne myslí, cíti, a ja budem rešpektovať každé rozhodnutie, ktoré spravíš. Aj keď sa rozhodneš odísť hneď, ako ťa odtiaľto pustia," chytil ma za ruku a ja som jeho stisk opätovala. "A musím sa ospravedlniť tebe Matt, viem, že som nebol veľa krát férový, a najmä teraz. Mrzí ma tá rana, nemal som sa nechať strhnúť afektom. Bez teba by tu Ren ani neležala, prepáč mi to braček," povedal a na jeho tvári bolo vidieť, že to myslí úprimne.
Celý týden u mě proseděli. Hodněkrát jsme se bavili o mojí blbosti a taky "odvaze", ale většinou mě jenom deptali. Hlavně si ze mě dělali srandu. Bylo to s nimi skvělé, ale ne dost na to, aby mi to vyhnalo z hlavy ty sny. Ano, pořád se mi zdají ty podělané sny. Budím se každou půl hodinu a vždycky je mi na zvracení. Nejdříve jsme byli v jeskyni, potom uhořeli, nabourali se, byli z nich zombie, mučili mě a nakonec se zmlátili ostnatými dráty... Prostě skvělé noční můry ...
"Konečně..." Vydechla jsem, když jsem ráno vstala a začala si balit věci. Prostě jsem skákala po celé místnosti a hledala (v bordelu) svoje věci. Když jsem měla konečně zbaleno, začala jsem se převlíkat. Chybělo mi už jenom tričko, když v tom......
"Ahoj Re-" Matt stuhl v půlce kroku.
"Co je? Proč ses za-" Thomas se kolem něj protáhl a koukl na mě. Poté vykulil oči a zůstal na mě zírat. Připadala jsem si strašně trapně.
"Eh kluci? Myslíte, že byste se mohli otočit?" Řekla jsem trošku roztřeseným hlasem. Oba zůstali stát, ale naštěstí Matt za chvíli zareagoval.
"Eh?" Zpozorněl. "Jo jasně." Otočil se, chytil Thomase za tričko a odešel na chodbu. Nevěděla jsem, jestli zčervenat, nebo se smát. Nakonec jsem zvolila možnost A! Rychle jsem si oblíkla tričko, na něj mikinu a na zdravou nohu botu. Vzala jsem si berle a šla otevřít.
"Vezmete mi věci?" Zeptala jsem se už s normální barvou v obličeji.
"Jasně." Zareagoval Thomas a proletěl kolem mě. Ani se mi nekoukl do očí.
"Omlouvám se. I za něj." Nerovózně se pousmál Matt.
"To je v poho. Vím, že jsem neodolatelná. Jenom pro příště, klepejte." Mávla jsem nad tím rukou.
"Jsem rád, že to bereš takhle." Řekl a rozcuchal mi vlasy.
"Kde je Ben?" Rozhlížela jsem se.
"Doma. Za naše "příkladné" chování nás nechal jet samotné, ale se slovy cituji 'je mi jedno, jestli se zabijete navzájem, ale Renny sem dopravite vcelku i kdybyste se chtěli rotrhat nakousíčky."
Zasmla jsem se.
"Co je tu k smíchu?" Vrátil se Thomas.
"Jenom jsem jí převyprávěl Benova slova před naším odjezdem." Uškrnul se.
"Aha, tak to potom chápu." Přikývl.
"No, tak nekecejme a jdem." Zavelila jsem a 'rozešla se' k východu. Matt si vzal nějaké tašky od Thomase a společně je naházeli do kufru.
"Prosím slečno." Zasalutoval Thomas a otevřel mi dveře spolujezdce.
"Děkuji pane." Udělala jsem na něj grymasu. Sám si sedl do zadu.
"Co obličej?" Zeptala jsem se Matta, když si sedl za volant.
"Už je to v pohodě. Thomas se o mě příkladně staral." Odfrkl si.
"No dovol, dělal jsem, co jsem mohl." Řekl Thomas ublíženě.
Po zhruba půl hodince jsme se dostali za stálého smíchu k jejich domu.
"Thomasi, em ji nahoru. Já donesu ty věci." Řekl Matt předtím, než vylezl z auta.
"Počkej, jak jako vem ji nahoru?" Zopakovala jsem se zdvihnutým obočím. Thomas mi otevřel dveře. "Tahle." Vzal si mě do náruče. "UA." Lekla jsem se.
"Sorry, praštila ses?" Zeptal se starostlivě. "Ne, ale lekla." Plácla jsem ho po hlavě.
"Ahoj." Pozdravil nás Ben. "Ahoj." Oplatili jsme mu zároveň. "Matt je za náma, neboj se." Dodal Thomas, jakmile zaregistroval, že se Ben nadechuje.
Ten jenom přikývl.
"A do pokoje." Zavelila jsem, cítila jsem se nesvá, když mě tak nesl. "Rozkaz šéfe." Usmál se a vynesl do svého pokoje. "Ne, já chci na síť." Zakňourala jsem, když zamířil k posteli. "Ty jsi ale vybíravá." Zavrtěl nade mnou hlavou. "Jdu pomoct Mattovi. Chvíli tu počkej a ne, že vylezzeš z okna." Podíval se na mě přísně. "Neboj." Protočila jsem oči.
"U tebe člověk nikdo neví." Pokrčil rameny a zabouchl za sebou dveře. Netrvalo to ani chvíli a já usnula.
Až se mi nechce věřit, že to jde tak rychle. Myslím můj výměnný pobyt. Od návratu z nemocnice se vše vylepšilo, Thomas mi pomohl sehnat lehčí brigádu, potom mě bráchové představili svým přátelům, vzali na pár plážový párty, nic se nepodělalo... no jednoduše pobyt, jak jsem si představovala. A do konce zbývalo už jen devět dnů. Zabolelo mě z té myšlenky u srdce. Nechtělo se mi domů, ne teď, když se vše urovnalo.
Nu, ale nebyl by to můj život, aby nepřišla nějaká pohroma. A když pohroma, tak s velkým P.
,,Renny!! Rychle, pojď se mnou!" rozrazil dveře pokoje Matt. Rozespale jsem zamžourala a zasténala. Hlavu jsem měla jako střep.
,,Ehm - cože?" sedla jsem si a nechápavě hleděla na Matta. Byl jen v boxerkách a měl na sobě tenkou košili. V ruce tepláky, do kterých se rychle soukal.
,,Musíme rychle do krytu." vyhrkl a na chvilku strnul s pohledem na mě (konkrétně mou hruď, ale byla jsem tak rozespalá, že mě to ani nevybudilo), poté se však sebral a hodil po mě věci, které jsem měla přehozené na židli ze včerejška. Dost jsme oslavovali a já to možná trochu přehnala. Při návratu jsem byla schopná jen ze sebe shodit věci a spát ve spodním prádle.
,,Otoč se!" křila jsem, když jsem si to uvědomila. Vzápětí zaklela, jelikož hlava protestovala.
,,Renny.. !" zaúpěl Matt a otočil se. ,,Pospěš si.. !" odvětil zoufale.
,,Co se sakra děje?!" vstala jsem a nešikovně se oblékala. Bylo mi zle a měla jsem pocit, že co nevidět navštívím záchod.
"Mali by sme sa porozprávať, všetci traja! Je veľmi zlé, že sa vy dvaja hádate len kvôli niekomu, kto sem prišiel na pár týždňov. Ja odídem, chápe to aspoň jeden z vás?" spýtala som sa do vzduchu a on na znak súhalsu prikývol.
"Ty nie si obyčajná, Ren. Ešte kvôli žiadnej babe som sa nehádal s Thomom, aj keď máme medzi sebou priekopu už od narodenia! Toto je iné... obaja sme pri tebe radi!" povedal potichu a ja som stŕpla. Na povrch vyplávali jeho pocity a ja som ich, aj keď by som nemala, rada počula.
"Ale ja odídem," zašepkala som a sklopila zrak. Matt sa presunul k mojej posteli a chytil mi tvár do dlaní...
"To, že odídeš neznamená, že nie si pre nás dôležitá, máme ťa radi" povedal a pohladil ma po líci. Predtým, ako stihol niečo urobiť, som ho zarazila svojimi slovami. "Mám ťa rada Matt," vyhlásila som smutne a on sa neveselo usmial. "Aj ja teba Ren, ale myslím, že k Thomasovi cítiš niečo viac. Nezamieňaj si nás alebo svoje city," povedal. Kde sa v ňom brala tá istota a múdrosť, som netušila.
"Možno, ja už nič neviem," priznala som. "Všetko je tak... komplikované. Takto to nemalo dopadnúť," povedala som. "Ja som len niekto, kto je skvelý priateľ, Thomas je niečo viac, ver mi, je to na tebe vidno," povedal mi. Naozaj som milovala oboch, ale každého inak? Ako sa to mohlo stať?
"To by som aj ja rád vedieť," ozvalo sa od dverí. Matt sa zľakol, pustil ma a odtiahol sa odo mňa ako mu to stolička, na ktorej sedel, dovoľovala. Neuvedomila som si, že som posledné myšlienky aj vyslovila.
"Pokoj, nie som tu, aby som spôsobil ešte viac zmätku či nezhôd. Chcem sa ospravedlniť," povedal Thomas a podišiel bližšie. Sadol si na stoličku z druhej strany a zhlboka sa nadýchol. "Po prvé, mal by som sa ospravedlniť tebe, Renny, že som tak vybehol a vlastne zveličil celú túto divnú situáciu. Celý život medzi sebou bojujeme a teraz, keď si do toho vstúpila ty, mal som len potrebu si ťa chrániť. Už mi je jasné, že ty nie si ani jedného z nás, nie si vec, si človek, ktorý samostatne myslí, cíti, a ja budem rešpektovať každé rozhodnutie, ktoré spravíš. Aj keď sa rozhodneš odísť hneď, ako ťa odtiaľto pustia," chytil ma za ruku a ja som jeho stisk opätovala. "A musím sa ospravedlniť tebe Matt, viem, že som nebol veľa krát férový, a najmä teraz. Mrzí ma tá rana, nemal som sa nechať strhnúť afektom. Bez teba by tu Ren ani neležala, prepáč mi to braček," povedal a na jeho tvári bolo vidieť, že to myslí úprimne.
Celý týden u mě proseděli. Hodněkrát jsme se bavili o mojí blbosti a taky "odvaze", ale většinou mě jenom deptali. Hlavně si ze mě dělali srandu. Bylo to s nimi skvělé, ale ne dost na to, aby mi to vyhnalo z hlavy ty sny. Ano, pořád se mi zdají ty podělané sny. Budím se každou půl hodinu a vždycky je mi na zvracení. Nejdříve jsme byli v jeskyni, potom uhořeli, nabourali se, byli z nich zombie, mučili mě a nakonec se zmlátili ostnatými dráty... Prostě skvělé noční můry ...
"Konečně..." Vydechla jsem, když jsem ráno vstala a začala si balit věci. Prostě jsem skákala po celé místnosti a hledala (v bordelu) svoje věci. Když jsem měla konečně zbaleno, začala jsem se převlíkat. Chybělo mi už jenom tričko, když v tom......
"Ahoj Re-" Matt stuhl v půlce kroku.
"Co je? Proč ses za-" Thomas se kolem něj protáhl a koukl na mě. Poté vykulil oči a zůstal na mě zírat. Připadala jsem si strašně trapně.
"Eh kluci? Myslíte, že byste se mohli otočit?" Řekla jsem trošku roztřeseným hlasem. Oba zůstali stát, ale naštěstí Matt za chvíli zareagoval.
"Eh?" Zpozorněl. "Jo jasně." Otočil se, chytil Thomase za tričko a odešel na chodbu. Nevěděla jsem, jestli zčervenat, nebo se smát. Nakonec jsem zvolila možnost A! Rychle jsem si oblíkla tričko, na něj mikinu a na zdravou nohu botu. Vzala jsem si berle a šla otevřít.
"Vezmete mi věci?" Zeptala jsem se už s normální barvou v obličeji.
"Jasně." Zareagoval Thomas a proletěl kolem mě. Ani se mi nekoukl do očí.
"Omlouvám se. I za něj." Nerovózně se pousmál Matt.
"To je v poho. Vím, že jsem neodolatelná. Jenom pro příště, klepejte." Mávla jsem nad tím rukou.
"Jsem rád, že to bereš takhle." Řekl a rozcuchal mi vlasy.
"Kde je Ben?" Rozhlížela jsem se.
"Doma. Za naše "příkladné" chování nás nechal jet samotné, ale se slovy cituji 'je mi jedno, jestli se zabijete navzájem, ale Renny sem dopravite vcelku i kdybyste se chtěli rotrhat nakousíčky."
Zasmla jsem se.
"Co je tu k smíchu?" Vrátil se Thomas.
"Jenom jsem jí převyprávěl Benova slova před naším odjezdem." Uškrnul se.
"Aha, tak to potom chápu." Přikývl.
"No, tak nekecejme a jdem." Zavelila jsem a 'rozešla se' k východu. Matt si vzal nějaké tašky od Thomase a společně je naházeli do kufru.
"Prosím slečno." Zasalutoval Thomas a otevřel mi dveře spolujezdce.
"Děkuji pane." Udělala jsem na něj grymasu. Sám si sedl do zadu.
"Co obličej?" Zeptala jsem se Matta, když si sedl za volant.
"Už je to v pohodě. Thomas se o mě příkladně staral." Odfrkl si.
"No dovol, dělal jsem, co jsem mohl." Řekl Thomas ublíženě.
Po zhruba půl hodince jsme se dostali za stálého smíchu k jejich domu.
"Thomasi, em ji nahoru. Já donesu ty věci." Řekl Matt předtím, než vylezl z auta.
"Počkej, jak jako vem ji nahoru?" Zopakovala jsem se zdvihnutým obočím. Thomas mi otevřel dveře. "Tahle." Vzal si mě do náruče. "UA." Lekla jsem se.
"Sorry, praštila ses?" Zeptal se starostlivě. "Ne, ale lekla." Plácla jsem ho po hlavě.
"Ahoj." Pozdravil nás Ben. "Ahoj." Oplatili jsme mu zároveň. "Matt je za náma, neboj se." Dodal Thomas, jakmile zaregistroval, že se Ben nadechuje.
Ten jenom přikývl.
"A do pokoje." Zavelila jsem, cítila jsem se nesvá, když mě tak nesl. "Rozkaz šéfe." Usmál se a vynesl do svého pokoje. "Ne, já chci na síť." Zakňourala jsem, když zamířil k posteli. "Ty jsi ale vybíravá." Zavrtěl nade mnou hlavou. "Jdu pomoct Mattovi. Chvíli tu počkej a ne, že vylezzeš z okna." Podíval se na mě přísně. "Neboj." Protočila jsem oči.
"U tebe člověk nikdo neví." Pokrčil rameny a zabouchl za sebou dveře. Netrvalo to ani chvíli a já usnula.
Až se mi nechce věřit, že to jde tak rychle. Myslím můj výměnný pobyt. Od návratu z nemocnice se vše vylepšilo, Thomas mi pomohl sehnat lehčí brigádu, potom mě bráchové představili svým přátelům, vzali na pár plážový párty, nic se nepodělalo... no jednoduše pobyt, jak jsem si představovala. A do konce zbývalo už jen devět dnů. Zabolelo mě z té myšlenky u srdce. Nechtělo se mi domů, ne teď, když se vše urovnalo.
Nu, ale nebyl by to můj život, aby nepřišla nějaká pohroma. A když pohroma, tak s velkým P.
,,Renny!! Rychle, pojď se mnou!" rozrazil dveře pokoje Matt. Rozespale jsem zamžourala a zasténala. Hlavu jsem měla jako střep.
,,Ehm - cože?" sedla jsem si a nechápavě hleděla na Matta. Byl jen v boxerkách a měl na sobě tenkou košili. V ruce tepláky, do kterých se rychle soukal.
,,Musíme rychle do krytu." vyhrkl a na chvilku strnul s pohledem na mě (konkrétně mou hruď, ale byla jsem tak rozespalá, že mě to ani nevybudilo), poté se však sebral a hodil po mě věci, které jsem měla přehozené na židli ze včerejška. Dost jsme oslavovali a já to možná trochu přehnala. Při návratu jsem byla schopná jen ze sebe shodit věci a spát ve spodním prádle.
,,Otoč se!" křila jsem, když jsem si to uvědomila. Vzápětí zaklela, jelikož hlava protestovala.
,,Renny.. !" zaúpěl Matt a otočil se. ,,Pospěš si.. !" odvětil zoufale.
,,Co se sakra děje?!" vstala jsem a nešikovně se oblékala. Bylo mi zle a měla jsem pocit, že co nevidět navštívím záchod.
"Tornádo Rí. Musíme se schovat." šeptl Matt a já šokovane ztuhla.
Dúfam, že to nevadí. 
moira | 
Teda, chytlo mě to a sem napnutá na další. Tornádo, no tybláho!!